BABYBOX - STATIM

Zpráva o babyboxech k 20. únoru 2010

Úřad průmyslového vlastnictví České republiky vystavil 6. srpna 2008 "babyboxu" osvědčení o zápisu ochranné známky.
V České republice je k 20. únoru 2010 celkem 32 babyboxů. V roce 2008 jsme jich otevřeli třináct, v roce 2009 pouhých jedenáct. Pořadové číslo "21" nese od 6. února 2009 babybox v Oblastní nemocnici Náchod, financovaný soukromou dárkyní - mladou pražskou maminkou Hankou Hornochovou.
"22" patří od 23. března Nemocnici Strakonice, kde jsem babybox domluvil s ředitelem Tomášem Fialou. Je to desátý babybox financovaný z daru našeho hlavního mecenáše Nadace Komerční banky a. s. - Jistota.
Číslo "23" získal 15. dubna babybox v Klatovské nemocnici otevřený za vlídné asistence hejtmanky Milady Emmerové, kterou jsem donedávna počítal k hlavním odpůrcům projektu babyboxů.
Výrobní číslo 24 nese od 28. května babybox v Nemocnici Teplice.
Šťastnou "25" se v den čtvrtého výročí otevření prvního babyboxu - 1. června 2009 - tedy na Mezinárodní den dětí, stává babybox v Nemocnici Nymburk. Protagonisty ze strany nemocnice jsou ředitel MUDr. Luboš Zimola a gynekologicko-porodnický primář MUDr. Aleš Toman.
Hlavním a zásadním teplickým a nymburským dárcem je Nadace Komerční banky - Jistota, hlavními protagonisty členové její správní rady Jaroslav Říšský a Sylva Floríková. Děkuju.
Děkuju taky dárcům z okresu Teplice a Nymburk, z nichž v Nymburku nejpodstatněji přispěl advokát JUDr. Miroslav Jansta.
26. babybox je funkční od 29. července v Kroměřížské nemocnici a je vyroben za korunky od uherskohradišťské Nadace Děti - kultura - sport a Nadace Naše dítě Zuzany Baudyšové. Kmotrem kroměřížského babyboxu je Jiří Hrabovský, muž, který dar domluvil. Babybox v Nemocnici Rudolfa a Stefanie v Benešově u Prahy nese výrobní číslo 27 a je třináctou bedýnkou pořízenou z daru Nadace Komerční banky a. s. Jistota. Funkční je od 18. srpna.
Od 19. září je v provozu 28. babybox v Jihlavské nemocnici, jenž si připsala jako svůj čtrnáctý babybox Nadace Jistota KB. Za zřízení jihlavského babyboxu si může hvězdičku nakreslit nový ředitel nemocnice Ing. Josef Čekal.
Od 25. října poskytne matkám v nouzi pomoc 29. babybox v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Otevření 29. a 30. babyboxu v Nemocnici Mělník 3. listopadu jistí finančními prostředky Nadace Komerční banky Jistota. Jsou to její patnáctý a šestnáctý babybox! Sedmnáctá bedýnka pořízená za korunky od téže společnosti byla otevřena 11. ledna 2010 v Nemocnici Písek s celkovým pořadovým číslem 31 a 9. února 2010 v Nemocnici Přerov bude otevřen 32. babybox v Nemocnici Přerov. "Třiatřicítka" je namontována od 22. února na budově radnice – Městské části Praha 2, Jugoslávská 20. Hrdinkou prvního babyboxu zřízeného mimo zdravotní zařízení je Jana Černochová, starostka Prahy 2, jež dojata nálezem holčičky Terezky na Karlově náměstí, spojila se se mnou. Výsledkem je, že 8. března ve 12 hodin slavnostně uvedeme do chodu radniční babybox. Hlavním dárcem babyboxu je a. s. CENTRA, jejíž pracovnice Jitka Jarchovská nalezla Terezku odloženou do křoví na Karlově náměstí. 34. babybox otvíráme 19. března v Nemocnici Třebíč a "35" 12. dubna v Děčíně.
Další konkrétní jednání vedu v Litoměřicích, v Karviné, Rakovníku, ve Slaném, Žatci, Rumburku, České Lípě, Roudnici nad Labem, Neratovicích, Novém Městě na Moravě a v dalších nemocnicích.
První babybox byl otevřen na Mezinárodní den dětí 1. června 2005 na Hloubětínském zámečku, v sídle soukromé kliniky GynCentrum. Umožnit zřízení babyboxu bylo do značné míry odvážným činem MUDr. Petra Píchy, primáře kliniky. V té době bylo totiž Ministerstvo zdravotnictví jednoznačně proti. Vzbudilo to velký zájem sdělovacích prostředků a zajistilo bedýnkám na odložené děti velkou publicitu. Děkuju i mluvčímu odpůrců MUDr. Františkovi Schneibergovi, jenž zajišťuje svým nesmlouvavým odporem babyboxům publicitu dodnes.
Druhý babybox byl otevřen 3. listopadu téhož roku na Nemocnici Milosrdných bratří v Brně a jeho protagonisty jsou ředitel nemocnice MUDr. Daniel Rychnovský a MUDr. Ludmila Brázdová, primářka neonatologie. Protagonistou třetího babyboxu na Fakultní nemocnici v Olomouci je primář neonatologie MUDr. Lumír Kantor, pod čtvrtý babybox v Nemocnici Kadaň se podepsali primář gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. Aleš Padrta a ředitel nemocnice MUDr. Josef Mašek. Otevřeli jsme jej v den druhého výročí – 1. června 2007. Pátý je Mikulášský babybox otevřený v Nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně 6. prosince 2007 za finanční pomoci Zlínského kraje a především ing. Petra Bečičky, majitele brněnské firmy 100 MEGA Distribution. Pořadové číslo šest nese babybox v Nemocnici Pelhřimov otevřený 21. prosince 2007 na popud ředitele Ing. Pavla Hraly. Šťastnou sedmičkou se stává 7. března MDŽ babybox v Orlickoústecké nemocnici - samozřejmě v Ústí nad Orlicí. Jeho protagonisty jsou primář gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. Dionýz Zakál a ředitel nemocnice MUDr. Martin Procházka. Osmička patří Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi a finančně jej podpořila především společnost Unilever. Devítka je instalována v nemocnici v Sokolově, desítka v Liberci. O číslo 11 v pardubické nemocnici se zasloužil velkou měrou režisér Jiří Strach. Domluvil se s primátorem Jaroslavem Demlem, sehnal i penízky. Babybox byl otevřen 29. července na počest pátých narozenin mého synka Matýska. Dvanáctka je pro změnu v mém rodném městě Kladně. Do historie vstupuje 26. srpna, zatímco třináctka 19. září v Příbrami. I poslední uvedené datum hraje v mém životě významnou roli. V roce 1964 jsem v ten den začal vydávat literární časopis Divoké víno, 19. září 1975 se zase narodilo první hříbě v mém chovu koní.
Jistě se ptáte, kolik těch dětí vlastně babyboxy zachránily. K dnešnímu dni pomohly zachránit dvacet devět dětí. Všimněte si formulace - "pomohly zachránit". Nemyslím si totiž, že babyboxy jsou všemocné a všezachraňující. Jsou jen jedním kamínkem v mozaice možností, jak naložit s nechtěným děťátkem. Slova „kamínek v mozaice možností“ v dialogu o babyboxech použila JUDr. Monika Vacková, soudkyně Městského soudu v Praze. Pozitivní postoj pražských soudců a právníků od prvopočátků diskuse s odpůrci babyboxů projektu velmi pomohl. Na straně protagonistů od počátku stojí JUDr. Jan Sváček, předseda Městského soudu v Praze a jeho kolegové z různých pražských obvodních soudů – JUDr. Libor Vávra, JUDr. Jana Červinková, JUDr. Hana Nová, JUDr. Jiří Stareček, soudce Vrchního soudu v Praze, JUDr. Martina Kasíková, předsedkyně Okresního soudu Praha východ, Mgr. Markéta Slámová, soudkyně Městského soudu v Praze, a mnozí jiní. Je nutno jmenovat i bývalého ředitele Ústavu státu a práva České akademie věd doc. JUDr. Jaroslava Zachariáše, CSc. Do dějin babyboxů u nás se zapsal posudkem, v němž vysvětluje, že zřízení babyboxů není proti českému ani mezinárodnímu právu a odložení dítěte do babyboxu není trestným činem.
Nedávno do hodinové rozpravy vysílané živě stanicí Český rozhlas 6 vstoupil telefonicky Tomáš Cikrt, bývalý veselý mluvčí Ministerstva zdravotnictví, s prohlášením, že jeho firma je proti babyboxům. Protože mám černé na bílém prohlášení ministra zdravotnictví (sice bývalého), v němž myšlenku babyboxů podporuje, usoudil jsem, že se postoj ministerstva mění podle úředníků. Vzápětí jsem měl příležitost zeptat se tehdejšího ministra Tomáše Julínka osobně z očí do očí. Není prý z babyboxů tak nadšený jako jeho předchůdce, nemyslí si, že by něco opravdu zachránily, ale proti určitě není. Hurá! Další ministryně zdravotnictví Daniela Filipiová je zcela jistě příznivcem babyboxů, napsala mi to. Jak na ně asi hledí současná ministryně Dana Jurásková..? Čtěte dál a naleznete odpověď.

František Schneiberg (sociální pediatr) dal svůj poslední podnět proti babyboxům Vládnímu výboru pro práva dítěte. Zdraví dítěte umístěného do babyboxu je prý ohroženo elektrickým proudem, barvou použitou na povrchovou úpravu a samotné zřízení je proti Úmluvě o právech dítěte. Zúčastnil jsem se jako host zasedání vládního výboru 7. září 2007 a předkládám čtenářům citaci části zápisu:

Jednání bylo vyvoláno podnětem sociální pediatrie o zdravotním ohrožení dítěte při umístění do babyboxu a názory některých právníků o nedostatečném právním ukotvení jejich provozu. Pan Zikl z Hygienické služby informoval přítomné o hygienických a zdravotních rizicích babyboxů. Uvedl, že každé takové zařízení musí být posouzeno revizním technikem podle technických norem a konstatoval, že babyboxy nejsou zdravotním nebezpečím pro děti. Pan Hess prezentoval stanovisko České obchodní inspekce, která babyboxy prošetřovala z hlediska bezpečnosti v roce 2005 a neshledala žádné pochybení. Dále předložil stanovisko Ústavu státu a práva, které konstatuje, že provozování babyboxů je v souladu s právním řádem ČR. Paní Baudyšová konstatovala, že pochybnosti Výboru ve svém důsledku znevažují práci pana Hesse. Paní Vodičková doplnila, že jedna minuta není výkon sociálně-právní ochrany dětí a že stanovisko Ústavu státu a práva jasně dokládá, že existence babyboxů není v rozporu s právním řádem ČR. Paní Plšková zmínila právo dítěte znát svůj biologický původ. Zástupci MPSV však uvedli, že právní problémy ve vztahu k babyboxům existují a doplnili, že ochrana dítěte je v tomto případě vedle zákona o rodině a zákona o sociálně právní ochraně dětí ošetřena metodickým pokynem vydaným MPSV, nicméně existence babyboxů není právně ošetřena. Paní Truellová (MZ) navrhla upravit babyboxy v zákoně jako je tomu na Slovensku (upravit, co je a co není výkon sociálně právní ochrany dětí). A zdůraznila, že matkám je potřeba poskytnout sociální a jinou pomoc a zajistit jejich informovanost v případě, že se rozhodnou odložit dítě do babyboxu. Pan Hess dodal, že matky, které odložily dítě do babyboxu se většinou bály kontaktu s úřadem.
Závěry:
Výbor konstatoval, že na základě poskytnutých informací nebylo prokázáno ohrožení zdraví dětí při odložení do babyboxu. Dále konstatoval, že provoz babyboxů není v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Výbor doporučil MZ zvážit při vypracování věcného záměru zákona o kojeneckých ústavech a dětských centrech zakotvení existence babyboxů a postup lékařů.

V roce 2004 jsem začal jednat o otevření prvního babyboxu na Gynekologicko-porodnické klinice v Apolinářské ulici v Praze. Prvním příznivcem projektu z lékařů kliniky se stal tehdejší přednosta prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc. Přidal se i jeho nástupce prof. MUDr. Alois Martan, DrSc., šéf porodnice prof. MUDr. Zdeněk Hájek, DrSc., primář neonatologie prof. MUDr. Richard Plavka, CSc., jeho zástupce MUDr. Karel Liška a mnozí další. Svým kladným postojem se o zřízení babyboxu v Apolinářské mnohokrát snažil děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. Všeobecná fakultní nemocnice, jejímž tehdejším ředitelem byl MUDr. Pavel Horák, se v červnu 2004 v dopise adresovaném dalšímu významnému protagonistovi projektu babyboxů Rudolfu Blažkovi, náměstku primátora Prahy, vyjádřila:

Pan ředitel i celé vedení VFN tuto aktivitu velmi vítá, je chvályhodná, snahu o její realizaci bude podporovat a je ochotna v rámci svých možností poskytnout i součinnost. Je však třeba nejprve dořešit celou řadu otevřených právních problémů dané věci, vč. možná nezbytných legislativních úprav, na které upozorňuje informace našeho legislativně právního odboru.

„Zemská porodnice u Apolináře“ a Dětský areál Karlov mají tradici v oblasti odložených dětí. Jistě se teď ptáte, proč v Apolinářské po více než pěti letech jednání není babybox instalován. Sešel jsem se v té věci několikrát s tehdejším ředitelem Všeobecné fakultní nemocnice v Praze MUDr. Janem Břízou, napsal jsem mu seriál emailů a s jeho podřízenými probral detaily při sepisování smlouvy mezi VFN a Občanským sdružením Babybox pro odložené děti – Statim, jež jako předseda zastupuju. V návrhu smlouvy se řeší, kolik bude platit Občanské sdružení Babybox za pronájem místa VFN, jakož i DPH z této částky. Smlouva zavazuje OS Babybox k úhradě spotřebované elektrické energie. Pro vaši představu, milí čtenáři, jedná se maximálně o 1 400 kW za rok.

Občanské sdružení ve smlouvě slibuje, že bude „na své náklady provádět dezinfekci a čištění schránky dle provozního řádu schránky určeného výrobcem. Dále je povinen provést úklid a desinfekci schránky po každém jejím použití ze strany třetích osob.“

Platnost smlouvy je vázána na pravomocné stavební povolení. Aha, říkáte si, nedostali stavební povolení! Nikoli, stavební povolení bylo vystaveno. Myslíte si tedy, že nechci chodit s hadříkem provádět dezinfekci babyboxu. Naopak, byl jsem rozhodnut podepsat smlouvu jakéhokoli znění a suplovat práci, kterou u všech ostatních babyboxů vykonává zdravotní personál. Nedivte se – po pěti letech jednání. Proč nebyla smlouva podepsána a v Apolinářské nebyl babybox instalován, to ví opravdu jen MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, bývalý ředitel VFN v Praze.
V únoru letošního roku byla jmenována novou ředitelkou VFN Mgr. Dana Jurásková. Nabídl jsem okamžitě i jí zřízení babyboxu doufaje, že s nástupem ženy na post ředitele se postoj VFN změní. Její odpověď zní:

Vážený pane Hessi,
VFN v dohledné době babybox budovat nebude. Berte to jako první informaci. Dosud jsem ještě neměla dostatek prostoru projednat se všemi zúčastněnými jejich názory a potřebuji pro konečné rozhodnutí více informací.

Děkuji za pochopení

Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA
Ředitelka
Všeobecná fakultní nemocnice
U nemocnice 2
128 00 Praha 2
E-mail: dana.juraskova@vfn.cz
tel.: 224 962 001

Kopii emailu poslala nová ředitelka i svému náměstkovi, kterým nebyl nikdo jiný než bývalý ředitel VFN, MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA ...
Dnes je Jurásková letní ministryní a kdože je ředitelem VFN Praha..? Přece bývalý ředitel Jan Bříza, jenž se stal na krátkou dobu jejím náměstkem, je už zase ředitelem! Hurrrááá!!

Ludvík Hess

Historie a současnost

Člověk je tvor společenský a jeho přirozenou vlastností je vzájemná sounáležitost a solidarita s ostatními členy společenství. K ní patří i starostlivost a často společná péče o potomstvo v případě, že přirozená matka nemůže tuto povinnost z různých důvodů plnit. V hluboké minulosti se dětí ujali nejbližší příbuzní, kmeny a klany, v dalším období církevní organizace, obce a města. Již v této době se případy, kdy matka chtěla dítě beztrestně a často anonymně opustit, neohrozit však jeho bezpečnost a zdraví, řešily odložením na veřejném místě nebo přímo do bezpečí kláštera či podobného zařízení. V antickém Římě byly děti odkládány na veřejných tržištích.
Ve Francii byly již v 5. století u kostelů postaveny mramorové mísy, kam mohla matka nechtěné dítě odložit. V Miláně byl v roce 787 založen jeden z prvních domů pro odložené děti zvaný Xenodochium. Obdobná zařízení pak postupně vznikala v Římě a dalších italských městech.
V následujícím století přinesla technika vylepšení v podobě otočných zařízení namontovaných do bran nebo zdí domů pro nalezence, nemocnic a klášterů. Matka dítě odložila, otočením zařízení je přemístila do objektu nalezince a zvonkem upozornila personál.
Schránky podobné současným se v Itálii používaly již ve 12. století. Římské matky, které své novorozené děti nechtěly nebo nemohly vychovávat, se jich často zbavovaly vhozením do římské řeky Tibery. To se nelíbilo papeži Inocenci III. (vlastním jménem Lotharius Segni), který vedl katolickou církev v letech 1198–1216. Hned v prvním roce svého pontifikátu nařídil klášterům, aby zřídily speciální zařízení na odkládání a záchranu nechtěných novorozenců. Byla umístěna na veřejně přístupných místech, nejčastěji na branách klášterů. Matka do nich vložila dítě a prostřednictvím zvonku je bezpečně a rychle předala do péče jeptišek. Schránky tohoto typu se v Itálii přestaly používat v polovině minulého století.
V Německu nalézáme první zmínky o fungování schránek pro odkládání dětí již ve 14. století, kdy byly zřízeny ve městech Ulm a Kolín. V roce 1709 otevřel holandský misionář takovou schránku v jednom sirotčinci v Hamburku. Velký počet odložených dětí, který převýšil ekonomické možnosti sirotčince, způsobil, že zařízení bylo již po pěti letech, v roce 1709, zrušeno. Další schránky fungovaly od roku 1764 v Kastelu a od roku 1811 v Mainzu.
V Brazílii a Portugalsku byly takzvané schránky pro bezmocné, nahé (roda dos expostos) využívány od roku 1783, kdy královna Marie I. vydala patent, podle něhož je muselo ve své nemocnici zřídit každé město. V Brazílii byla instalována první schránka pro opuštěné děti v nemocnici Santa Casa de Misericórdia v São Paulu. V roce 1949 bylo po pěti letech diskusí toto zařízení zrušeno. Film brazilského režiséra Emília de Azevedo „Schránka pro neviňátka“ věnovaný tomuto tématu získal v roce 2001 hlavní cenu na filmovém festivalu v Gramadu.
Ve Velké Británii a v Irsku byla otočná kola pro ukládání odložených dětí poprvé na branách sirotčinců instalována v roce 1730, dostupné prameny však ukazují, že například v Dublinu tato zařízení zrušili v roce 1826. Provoz se hradil z chudinských daní. Ve Francii se první „věž pro opuštěné“ objevila v pařížském kostele Saint Vincent de Paul v roce 1638. Počet schránek, které se tehdy umisťovaly hlavně v nemocnicích, se ale brzy zvýšil na 251 a rychle rostlo i množství do nich odložených dětí – za rok až několik desítek tisíc. Proto byly později vzhledem k neutěšené ekonomické situaci země tyto schránky uzavřeny a nahrazeny „přijímacími kancelářemi“, kde mohla matka dítě anonymně odložit a současně získat i radu jak dál.
V nám jazykově nejbližší slovenštině se speciální zařízení pro bezpečné odložení novorozenců nazývá „hniezdo záchrany“. V angličtině je schránka pro odkládání nechtěných dětí nazývána „baby hatch“ (dětská komůrka), v německy mluvících zemích „babyklappe“ nebo „babyfenster“ (dětské okno); v Itálii „culla per la vita“ (kolébka pro život); v japonštině (originální text raději vynecháme) kolébka čápů nebo dětská pošta, v Portugalsku a Brazílii Roda dos expostos (kola pro bezmocné a nahé, kola pro neviňátka).

Současný stav ve vybraných zemích

Na Slovensku z iniciativy občanského sdružení „Šanca pre nechcených“ a jeho prezidentky Mgr. Anny Ghannamové od roku 2004 fungují „hniezda záchrany“ v nemocnicích v Bratislavě na Kramároch, Žilině a Prešově. V roce 2005 se jejich počet rozšířil o další v Bratislavě-Petržalce, Nitře, Trnavě, Nových Zámcích, Banské Bystrici, Košicích a Ružomberku a v roku 2007 v Rožňavě, Dolním Kubíně a Spišské Nové Vsi. Na Slovensku tak v současné době mají matky možnost odložit novorozence do spolehlivé lékařské i sociální péče celkem na třinácti místech a do dnešního dne do nich bylo vloženo čtrnáct dětí. Anna Ghannamová přiznává, že ji inspiroval český projekt babyboxů. Její aktivitu ale od počátku podporovaly slovenské úřady, proto se rozjela rychleji než v České republice.
V Itálii se otočná kola přestala používat v polovině minulého století. Růst počtu neprovdaných matek a dětí narozených do neúplných rodin, ale především i ilegálního přistěhovalectví, kdy jsou děti často ženám na obtíž, vedl v Itálii v roce 2006 k obnovení této „středověké papežské tradice“. V rámci „Hnutí pro život“ bylo nově zřízeno osm schránek, v prosinci 2006 se otevíralo moderní zařízení na poliklinice v Římě a první dítě bylo do schránky odloženo již v únoru 2007. Ve stejné době byla uvedena do provozu schránka v klášteře Matris Domini v Bergamu (severní Itálie, centrální část Lombardie). Další zařízení je plánováno v nemocnici Svatého Ducha ve Vatikáně, v místě, kde již v minulosti fungovalo. Nové schránky se konstruují jako chráněná kolébka vybavená signalizačním zařízením, umožňujícím jeptiškám okamžitě po vložení dítěte kontaktovat nemocnici, která si dítě převezme do odborné péče.
V Německu byla první moderní plně automatizovaná a klimatizovaná schránka (v Německu babyklappe) zřízena v rámci projektu „Findelbaby“ (nalezenec), realizovaného neziskovou organizací Sternipark. Projekt, který nastartoval budování dalších schránek po celém území Německa (dnes je jich zde šedesát jedna, z toho pět v hlavním městě Berlíně), oslavuje letos devět let své existence. Za tu dobu bylo ve schránkách spravovaných organizací Sternipark odloženo šestatřicet dětí. Celkem vyřešila svou svízelnou situaci prostřednictvím schránek v Německu více než stovka matek.
V Rakousku v současné době schránky pro opuštěné děti existují v pěti městech (Vídeň, Linz, Riedl, Graz, Veit an der Glan) a je 174 175 do nich odkládáno průměrně kolem pěti desítek dětí ročně.
Ve Švýcarsku funguje již od roku 2001 schránka v nemocnici ve městě Einsiedeln, památném poutním místě známém díky zázračné soše Černé Matky Boží.
V Belgii zřídilo v roce 2000 sdružení „Matky pro matky“ první schránku ve městě Antverpy.
V Maďarsku je v nemocnicích dvanáct schránek, první byla otevřena v roce 1996 v budapešťské nemocnici Schopf-Merei Agost.
V Holandsku bylo zřízení schránek plánováno již v roce 2003, pro masivní protesty veřejnosti se však od tohoto záměru upustilo a odkládání dětí bylo prohlášeno za nezákonné.
Ve Francii byly schránky pro odkládání opuštěných dětí zrušeny na počátku 20. století a dnes mají matky možnost porodit v nemocnici anonymně a nechat zde dítě k adopci.
Ve Velké Británii v současné době schránky pro opuštěné děti nefungují, protože jakékoli opuštění dítěte do dvou let je zde trestné. Existují však velmi příznivé podmínky pro adopci a ženy, které se nemohou z různých důvodů o své dítě postarat, je mohou poměrně jednoduše k adopci nabídnout.
V USA taková zařízení neexistují a opuštění dítěte bylo dlouho považováno za trestný čin. Prvním státem, který prolomil tento přístup, byl v roce 1999 Texas. Matky, jež opustí své novorozené dítě, nejsou trestány. Od té doby existuje zákon na obranu a ochranu novorozených dětí před opuštěním, zřizující instituci takzvaných „bezpečných útočišť“ (Safe-Haven Law) v nemocnicích, úřadech sociální péče, ale i policejních a hasičských stanicích. Zde mohou matky legálně odložit své nechtěné novorozené děti. Za novorozence je podle legislativy příslušného státu považováno dítě ve věku tří až třiceti dnů. Biologičtí rodiče mohou do třiceti dnů po odložení dítěte své rozhodnutí změnit. Po uplynutí této lhůty svá rodičovská práva ztrácejí a dítě je nabídnuto k adopci.
Na asijském kontinentu v Pákistánu myšlenku záchrany dětí odsouzených k strádání nebo i smrti realizoval Abdussattár Édhí, který několik let po vzniku Pákistánu (po zániku Britské Indie v roce 1947) otevřel v Karáčí (dnes má více než patnáct milionů obyvatel) bezplatnou kliniku pro nejchudší vrstvy obyvatel. Před kanceláří jeho nadace je na schodišti pod nápisem „Nezabíjejte své dítě“ umístěna kovová kolébka, do které je každý měsíc odloženo devadesát dětí, z toho polovina živých. Édhího nadace rozšířila takové kolébky po celé zemi. Na každé kanceláři je umístěna schránka, v níž může matka zanechat nechtěné dítě, aniž se jí kdo na něco ptá. Počet těchto kolébek se stále rozrůstá a zachránily již stovky dětí.
V Japonsku byla po dlouhých diskusích otevřena v květnu 2007 první schránka v katolické nemocnici Jikei ve městě Kumamoto.

Emil Machálek